Jak dělat věci pořádně?

Dělat věci pořádně je důležité, ať už kvůli výsledku, nebo kvůli uspokojení z práce. Jenže jak až příliš dobře víme, perfekcionista ze svého hlediska nic pořádně udělat nemůže. Vždy se bude trápit se výčitkami, že to mohlo být lepší. Dobrá zpráva je, že se s tím dá něco dělat. Vnitřního kritika můžete totiž přelstít a celý systém tím “hacknout”. Já jsem na to přišla díky běhání.

Po mnoha pokusech a mnoha pauzách a nových začátcích jsem se rozhodla, že půjdu běhat a uběhnu 5 kilometrů. Nic víc a nic míň.

Předem jsem do detailu  definovala, co není důležité.

  • Je mi jedno, jak dlouho mi to bude trvat.
  • Je mi jedno, jestli to je do kopce, nebo po rovině.
  • Je mi jedno, jestli poběžím pomaleji, než normálně chodím.
  • Je mi jedno, že u toho budu funět a vypadat blbě.

Vyčítavý hlas v mé hlavě je mazaný a není tak snadné ho oblafnout, takže seznam postupně doplňuji 🙂

Jediné, na čem záleží, je aby na konci běhu mi ta věc v mobilu ukazovala 5,00 km.

Tento malý detail udělal z běhání mou momentálně nejoblíbenější činnost.  Když se vracím z běhu a vím, že jsem udělala přesně to, k čemu jsem se sama sobě zavázala, cítím se nejsilnější na světě a být tam nějaké skály, pravděpodobně bych je v tu chvíli mohla lámat. Pocit uspokojení 100 bodů, výčitky 0. 🙂

Nejlepší na tom je, že dříve jsem také chodila běhat a často uběhla těch 5 kilometrů, někdy i víc. Ale tím, že jsem neměla definováno, co je vlastně mým cílem, odcházela jsem z běhu sice celkem spokojená, ale s hlavou plnou výčitek:

(To je sice pěkné, že jsem uběhla 5 kilometrů. Jenže v půlce jsem to pěkně flákala a běžela pomalu. A schválně jsem si vybrala tu druhou cestu, která se vyhýbá prudkému kopci. A v tamtom méně prudkém kopci jsem jednu chvíli běžela snad jen 3km/hod. A tak dále, a tak dále…)

Velmi mě zaujalo, jak taková malá změna v uvažování může zcela změnit a pozitivně ovlivnit den. Důležitý není jen skvělý pocit poté, co člověk něco udělal pořádně, ale hlavně motivační efekt, který celá věc má.

Jak to využít v životě?

Mým ”hackem” je vlastně jednoduchá věc – zmenšíte na minimum prostor k vzniku výčitek. Rozhodněte se udělat každý den jednu věc dokonale. Aby nevznikl prostor pro výčitky, jasně a neprůstřelně si nejprve určete, co přesně to znamená. A co to neznamená.

Určitě přijdete na spoustu příkladů, kde by tento jednoduchý “hack” mohl fungovat.

Je perfekcionismus jen výmluva?

 Přehnaný perfekcionismus neslouží k tomu, aby nás podněcoval k co nejlepšímu výsledku. Většinou je jeho působení širší a důvody jeho existence jsou hlubší. Co vlastně získáváme, když na sebe navalíme nerealistické požadavky?

Jedna z věcí, kterou získáme je výmluva. Jsou vám tyto věty povědomé? Také je na vás váš vnitřní sabotér valí jednu za druhou?

  • Není to perfektní, takže to nemůžu odevzdat /odeslat /upéct /vyřídit.
  • Když to nemůžu udělat perfektně, raději to neudělám vůbec.
  • Mohla bych udělat aspoň část, ale nemá cenu začít, pokud to nemohu udělat celé.
  • Nemám správné nástroje.
  • Musím mít nejdříve perfektně sladěné šanony a zorganizovaný stůl.
  • Všichni jsou tak cool a perfektní, určitě mnou pohrdají od pohledu, takže se s nimi nebudu raději ani bavit (díky tomu mě nemůžou odpálkovat).
  •  Nebudu tančit /zpívat /běhat bláznivě po louce, protože když se projevím spontánně, budu zranitelná. Raději si ale budu namlouvat, že je to proto, že tuto činnost neumím perfektně, případně u toho nevypadám perfektně.

Asi takhle si to představuji, bez takto zorganizovaného stolu nemohu nic udělat. (což v mém případě znamená, že nebudu pracovat nikdy) 🙂

Tohle jsou všechno celkem jasné a logické výmluvy, které nám perfekcionismus denně laskavě poskytuje a díky kterým můžeme vesele zůstávat ve své ulitě.

Ale existují mnohem hlubší a nebezpečnější výmluva, která není na první pohled tak patrná.

  •  Upínáme se na výsledek, abychom nemuseli vnímat a prožívat proces.

Tím, že se neustále zajímáme, zda náš výkon a produkt naší práce budou perfektní, zapomínáme, že to, co se děje kolem, je život.

Perfekcionismus nám krade náš život. Nedovolme mu to.